Navigace

Obsah

Trocha historie

 

První hasicí přístroj zřejmě sestrojil kovorytec Zacharyáš Greyl v roce 1751. Byl jím dřevěný sud naplněný sírou. Uprostřed sudu byla uložena nádoba se střelným prachem a doutnákem. Jakmile se prach vznítil, nastal výbuch a sirné plyny zajistily hasební účinek. Od roku 1791 se pro hašení začala užívat směs síranu železa, kamence, krevele a hlíny. Od roku 1846 se začaly vyrábět hasicí krabičky plněné směsí ledku, síry a uhlí.

Koncem 19. století se nejrozšířenějším hasicím prostředkem staly hasicí granáty. Vymyšleny byly v Americe, vyráběly se však i v Evropě, zejména v Německu. Byly to skleněné nádoby o obsahu 0,5 až 1,5 litru převážně roztoku kuchyňské soli, čpavku, chloridu vápenatého. Po dopadu granátu na hořící předmět se skleněný obal rozbil, voda se z roztoku rychle odpařila a chemická látka pokryla hořící předmět tenkým povlakem, který bránil přístupu vzduchu.

Na začátku 20. století vyráběla hasicí granáty i česká firma Labbe. Ve skleněném granátu byl roztok kuchyňské soli a amoniaku. Uvnitř nádoby byla skleněná baňka s kyselinou solnou. Po vhození granátu do ohně se obě nádoby rozbily, následně došlo ke spojení obou tekutin a uvolňování plynů potřebných k hašení.

 

hasicí přístroj okolo roku 1800

Ceník hasicích přístrojů